"Mami, půjdeme už domů?" "Za chvíli, Aničko. Davídek si ještě chce hrát." Anička poslušně čeká a já na ni zamyšleně koukám. Maminka si toho všimne a dodává: "Anička je hodná holčička, ona na brášku ráda počká." Poslušně se usměju a Anička taky.
Mezitím přemýšlím o Aničce za pár desítek let. Pracuje od nevidím do nevidím a poslušně čeká, až si toho někdo všimne a ocení ji. Určitě by jí přece přidali, kdyby mohli. Vždyť toho tolik umí. I toho nového kolegu všechno naučila. Ten má tu drzost, že se do všeho motá i když tomu vůbec nerozumí...
... nakonec někoho povýší
... a někdo poslušně čeká
... a neumaže se.
Žádné komentáře:
Okomentovat